Příběh z regresní terapie - Pravěký muž
Žena, 35 let
TÉMATA:
1. nedaří se otěhotnět, cisty na vaječnících;
2. je více v mužské roli a energii, a to má negativní vliv na partnerský vztah. Odmítá přijmout - ženství, ženy vnímá jako slabé, slepice, pohrdá jimi, nemá žádné přátelské vztahy se ženami. Má problém i přijmout vše, co souvisí s ženským tělem, obtěžuje jí to.
3. neschopnost prožívat a komunikovat emoce.
Vzpomínky minulý život:
Klientka při vstupu do jiného života vnímala jako cca 20ti letý muž. Muž byl pravěký lovec. Žil s ženou a dětmi a dalšími členy rodiny/kmene v jeskyni. Muži vyráželi vždy společně na lov, ženy, děti a starší lidé zůstávali v jeskyni. Ženy udržovaly oheň, starali se o děti, nemocné, zpracovávali plody a maso k jídlu, nebo zpracovávali k uchování na později. Lovec vnímal svůj silný vztah ke své žene, byla jeho oporou, vždy byl rád, když se vrátil z lovu, do tepla jeskyně, k ohni, do klýna své ženy.
Jednoho dne muži vyrazili společně na lov, bylo před zimou, počasí se zhoršovalo, zvěř stopovali velice dlouho, moc se jim nedařilo. Na lovu byli několik týdnů. Při lovu mamuta došlo k neštěstí, mamut zabil ostatní lovce z kmene, náš lovec byl jediný, kdo přežil. Když se vrátil zpět do jeskyně zjistil, že jeskyně je prázdná, oheň byl dlouho vyhaslý, v jeskyni nebyl vůbec nikdo. Lovec vyrazil hledat svou ženu, nepodařilo se mu však najít jedinou stopu, po ní, ani po zbytku kmene. Chodil krajinou, vydal se daleko mimo území, které jeho kmen znal, plný bolesti ze ztráty, tížilo ho, že neví, co se stalo, kde jeho žena je. Doslova vzdával život.
Vyčerpaného lovce našel muž - šaman, z jiného kmene. Odvedl ho s sebou ke svému kmeni. Tam ho přijali a léčili ho. Fyzicky se lovec poměrně brzo uzdravil, ale psychicky stále trpěl. Nedokázal přestat truchlit nad svou ženou. Šaman mu nabídl, že v kmeni mají tradici, že pro truchlící mají kus od vesnice chýši, která je určená pro truchlení. Že se do ní může uchýlit a dokud mu nebude lépe, může tam zůstat. Lovec přijal. Celé dny truchlil a plakal, nebo jen apaticky ležel, utápěl se ve svém smutku. Jedna žena z nového kmene mu nosila do chýše jídlo. Povídala si s ním. Sdílela s ním svůj příběh, že i ona přišla o svého muže. Vyprávěla mu, jak se s tím vyrovnala, co jí pomohlo, aby mola přestat truchlit. Po delší době lovec začal vnímat, že je mu žena blízká, rozhodl se tedy odejít z chýše a vrátit se mezi ostatní lidi do vesnice.
S novou ženou začal žít, dokonce spolu měli děti, přesto se jí nedokázal plně otevřít. Měl strach, že by o ní mohl přijít, současně se stále nedokázal zbavit stesku po původní ženě. Byla období, kdy svůj smutek dával najevo i nové ženě, nedokázal si užít, co nyní má, své děti nevnímal, nedával jim téměř žádnou pozornost. Jednoho dne ho žena vyzvala, že je opravdu načase přestat truchlit. Že s mužem, který žije v minulosti žít nechce. Vyzvala ho k tomu, ať odejde do chýše za vesnici a srovná si to v sobě. Muž odešel, ale požádal šamana, aby ho v chýši navštěvoval a pomohl mu uzdravit duši. To se nakonec podařilo a muž se po dlouhých letech emočně uzdravil.
Vzpomínky současný život - dětství
Klientce se vybavilo několik vzpomínek z dětství, ve kterých jí otec opakovaně dával najevo, že jako dívka není dost dobrá, že muži jsou lepší, silnější, že ženy jsou jen emoční a hysterické, že jsou slabé. Její otec nesnášel ženy, nevážil si jich. Často mluvil o tom, že si vždy přál mít syna. Jako dítě klientka začala stylizovat do role chlapce, inklinovala ke kamarádství s chlapci, ke klučičím sportům, začala se projevovat bez-emočně.
ZÁVĚR:
Klientka měla emoce spojené se slabostí. Vnímala, že ženy jsou emočnější než muži, proto je brala jako slabé. Muže naopak, vnímala jako silnější, protože "kluci nepláčou". Líbilo se jí raději být ve své mužské stránce, emocemi pohrdala, potlačovala je, protože měla pocit, že silní lidé emoce neprožívají.
Toto přesvědčení pramenilo z dětství, z toho, jak otec mluvil o ženách. Chtěla, aby jí tatínek měl rád, aby jí přijímal, aby pro něj byla dost dobrá. Vnímala, že by to bylo snažší, kdyby byla chlapcem, protože i tatínek si přál syna. Na podvědomé úrovni se tedy stala klukem, postavila se do mužské energie, upřednostnila svou mužskou stránku. Naopak potlačila vše ženské, začala pohrdat ženstvím, současně i emocemi. V dospělosti pak přebírala iniciativu ve vztazích, lépe se jí fungovalo v mužské roli. Byla zvyklá potlačovat své emoce.
Její tělo na to reagovalo, dávalo jí najevo, že aby se mohla stát matkou, musí přijmout své ženství - fyzické tělo i emočnost, bezpečně a v důvěře posilovat své ženské stránky, pouštět mužskou roli a nechat iniciativu svému manželovi.
Zkušenost v minulém životě, kde byla mužem - lovcem, který měl být podle výše uvedeného přesvědčení velice emočně silný - jí ukázala, že i muži mají emoce a že i jejich emoce jsou tak silné, že se s nimi nedokáží vyrovnat. Že žena, která prošla stejnou ztrátou jako lovec, se dokonce dokázala vyrovnat s truchlením lépe, než on - muž - lovec. Že to, že člověk emoce neprojevuje neznamená, že je nemá.
Projev emocí tedy není slabost, protože umět čelit emocím chce sílu, projevit své emoce před druhými, umět si říci o pomoc a ukázat svou zranitelnost, to vše chce obrovskou odvahu.
Tedy potlačení a skrývání emocí někdy může být větší slabost, než to, že si někdo dovolí emoce projevit, sdílet a prožít.